Obleky jsou v Číně oblíbené

Kolem 40. let 19. století byly v Číně představeny obleky a mnoho Číňanů studujících v zahraničí obleky nosilo. Po půl roce výzkumu výzkumníci z Ningbo Fashion Museum zjistili, že prvním obchodem s obleky, který Číňané otevřeli, byl obchod s obleky Li Shunchang, který založil v roce 1879 v Suzhou rodák z Ningbo Li Laiyi, než „Hechang Hao“ založený Rodák z Fenghua Jiang Fuchen v Šanghaji v roce 1896, který je široce uznáván v domácím oděvním průmyslu. To posunulo historii „Red Gang“ v Ningbo a historii čínských obleků o 17 let dopředu. V roce 1911 vláda Čínské republiky zařadila obleky jako jeden ze společenských šatů. Po roce 1919 se jako symbol nové kultury v Číně vyvinuly obleky a postupně se z nich vytvořilo velké množství krejčích „Fengbang“, hlavně ve Fenghua, Zhejiang, kteří se specializovali na výrobu obleků.
Po 30. letech 20. století se technologie zpracování čínských obleků těšila ve světě vysoké pověsti. Ve městech, jako je Šanghaj a Harbin, existovaly některé obchody s obleky, které se specializovaly na špičkové obleky a společenské šaty, jako je Shanghai's Peromon, Hengsheng a další obchody s obleky, které jsou známé svým vynikajícím řemeslným uměním doma i v zahraničí. Kromě toho se v Číně objevily různé školy výroby obleků, přičemž populárnější je ruský a šanghajský styl. Luopai, zastoupená Harbinem, vyrábí obleky se zvětšením prsou a zmenšením pasu, které mají ruské vlastnosti; Obleky šanghajského stylu, zastoupené Shanghai, jsou měkké a dobře padnoucí, s evropskými a americkými charakteristikami. V roce 1936 Gu Tianyun, který se vrátil ze studií v Japonsku, poprvé vydal knihu „Úvod do stříhání obleků“ a založil výcvikový kurz stříhání obleků, který kultivoval skupinu profesionálních talentů ve výrobě obleků a hrál určitou roli v propagaci šíření technologie výroby obleků.
Po vzniku Čínské lidové republiky oděvy Zhongshan vždy dominovaly módnímu průmyslu. Po reformě a otevření, s myšlenkovým osvobozením a rozjezdem ekonomiky se západní oblečení reprezentované obleky opět vrhlo do Číny s nezastavitelným trendem internacionalizace. Lidé už nediskutují o tom, zda ho nosila nějaká třída, ignorují jeho nevysvětlitelné symboly a významy a zdá se, že Číňané, kteří se chtějí integrovat s mezinárodním trhem, aktivně přijímají tuto ne neznámou, ale svěží oděvní kulturu s náročnou mentalitou. Vlna „oblekové horečky“ se tedy přehnala po celé Číně a Číňané projevili větší nadšení pro obleky než obyvatelé Západu. Nošení obleků a kravat se postupně stalo módou.